Co jsem poslouchal tohle jaro
Blíží se začátek léta. Přichází astronomické teploty, vychlazené nápoje, dlouhé dny a noční koupání. Krom toho to znamená přesun pivních debat z hospod do parků a s tím také nutnost ohlédnout se zpátky za jarem. Rok se prostě pomalu sune ke své polovině a to si žádá řádnou retrospektivní výpravu do jeho průběhu. Co čas dal a vzal a tak. V mém případě asi nikoho nepřekvapí, že to znamená putování po dráhách mých zvukovodů. Hodně jsem tentokrát pátral po kvalitách časem osvědčených legend, na které se ale zbytečně pozapomnělo. Doplňoval jsem i nějaké resty z minulého roku a nechával se oslňovat experimentálním noisem i nějakým tím good old popem. Když už nic jiného, tak by tenhle seznam mohl posloužit jako rozmanitá směsice hudebních tipů, v které si každý něco najde. Zcela záměrně tu nejsou žádné desky z tohohle roku, protože o těch teprve chystám článek. Jinak finders keepers, takže se neváhejte pustit do čtení a odnést si s sebou co největší množství tipů do dalších slunných měsíců. A to je nabídka, která se opravdu neodmítá. * hladí s vážnou tváří kočku *
Milo - Things That Happen at Day //
Things That Happen at Night
Things That Happen at Night
Myšlenkami přeplněný meta-rap s nekončící řadou odkazů na filozofii, literaturu, antropologii a hlavně obrovské množství pop kultury (Jeff Goldblum!). Leckdo by řekl, že to nutně musí skončit jako intelektuální masturbace, ale takový člověk si určitě neposlechl tuhle nadupanou jízdu. Nějakou záhadou totiž Milův debut zůstává navzdory bezbřehé ambicioznosti stále neskutečně zábavnou muzikou, která po celých padesát tři minut drží jasnou vizi, z které ani na okamžik neustoupí. I když si Milo občas šlape sám na paty a jeho flow ještě není tak dobrá, jako na posledních projektech, zůstává pro mě tenhle začátečnický epos jeho zatím nejlepší deskou právě pro tu upřímnou mladickou zapálenost. Texty ještě nemá tak promyšlené a často působí spíš dost nahodile, ale v tom tkví zčásti jejich kouzlo a hlavně jsou hrozně vtipné. A když se mu zrovna podaří udeřit lyrický hřebíček na hlavičku, je to rovnou Thorovým kladivem.
Favoriti: Folk-Metaphysics & Legends of the Hidden Temple
The Microphones - Glow Pt. 2
Nekompromisní autorská vize a jedna z nejlepších desek, co se mi kdy dostala pod ruky, resp. pod uši. Nebo do uší. To je jedno. Nedokážu se správně vyjadřovat, tak moc mě tahle sloní odysea rozhodí, když o ní mám mluvit. Jemný kytarový folk s nádhernými a naléhavými texty, co se příležitostně rozpadá pod nánosy dunivého hluku do abstraktních sfér. Ty nesou tenhle celý, přes hodinu dlouhý, zvukový monument až kamsi do transcendentna. Glow Pt. 2, to jsou experimentální kompozice přecházející z folku přes metal až po ambient s prvky elektra. Jsou to taky příležitostné industriální a dronové riffy. Je to to nejtišší písničkářství, které řve svou vnitřní závažností. Je toho prostě tolik, že to ve své eklektičnosti nejde ani všechno vypsat. A přesto to funguje jako sebevědomě působící celek, kde nic nechybí a nic nepřebývá. Navíc to skoro celé složil sám frontman kapely, Phil Elverum (dnes Mount Eerie), na jehož věčně nalomeném hlase a básnické obraznosti to celé stojí. Glow Pt. 2 vzbuzuje obdiv na všech frontách. Jestli si něco poslechnout před smrtí, tak tohle. Elephants are not what they seem to be! jak by říkal Lynch, když by tohle album znal.
Favoriti: You'll Be in the Air & I Want Wind to Blow & The Glow Pt. 2
Mac Miller – Swimming
Všemi propírané předávkování Maca Millera mě minulo, protože
jsem zrovna tou dobou trhal hrozny na italské vinici a objevoval krásy středozemního
kapitalismu, nicméně o půl roku později jsem už o sto šest doplňoval jeho
diskografii a nakonec jsem si ze všeho nejvíc užil jeho labutí píseň. Swimming
není bůhvíjak složitá deska. Dokonce mi nepřipadá ani tak dobře napsané. Ale
prostě funguje. Jako namazaný stroj, v jehož nitru se nachází velké
tepající srdce. Je to chytlavý, dojemný a hlavně neskutečně zábavný pop, který
rap posouvá do písničkářských poloh a nestydí se za to. Definice mého jara a
nejvíc feel-good deska na tomhle seznamu. Je to break-up album, které se ale ve
svém žalu netopí. Ono plave. Rest in peace, bojou.
Favoriti: Dunno & So It Goes & Small Worlds
Swans – To Be Kind
This is the most metal
shit ever and it’s not even metal! Tohle není hudba. Tohle je dvou hodinová
rituální zkušenost, která vás na konci vyvede polohluché a pološílené, ale za
to ve vás zanechá tak intenzivní pocity, že by to jakákoliv jiná kapela
nedokázala. Frontman Swans, Michael Gira, je noisový šaman a muzikanti kolem
něj jsou zas vyvolávači deště, kteří své nástroje nepoužívají proto, aby hráli,
oni chtějí rovnou pohlcovat vaše ušní bubínky. To Be Kind vás na začátku spolkne a uvrhne vás do svých vnitřností,
kde se budete odrážet od jedné zvukové vlny ke druhé. Ze začátku to možná nebude
příjemné. Možná se dokonce nebudete mít ani čeho chytit. Ale po nějaké době
nebudete chtít pryč. Swans vrací hudbu
tam, kde začínala. Jako rituální nástroj. Prostředek k navození transu.
Kdo si to lajzne a dá si celé dvě hodiny na jeden zátah, zůstane poznamenán
navždy. V tom dobrém slova smyslu.
Favoriti: A Little God in My Hands & Screen Shot &
Oxygen
Danny Brown - Atrocity Exhibition
Teprve tři roky staré album a už teď se o něm dá říct, že to
je legenda. Ne nadarmo. Experimentální rap, který je od toho žánru vzdálený
tak, jak to jenom jde. Temné elektrizující beaty, roztříštěné bicí, pulzující
kakofonie a do toho ten Dannyho neustále se stupňující hlas. Rapuje s takovou
naléhavostí, že občas překřičí hudbu pod sebou, což je zrovna v případě takhle
agresivní produkce co říct. Zároveň to ale není jenom art pro art, ale
evidentně naprosto promyšlená konceptuální deska, která má takhle specifickou
formu z konkrétních důvodů a stojí na dost pevných základech včetně
skvělých textů s dost svéráznou narativní linkou. Berte rovnou do
sluchátek. Je to jízda sestupnou spirálou.
Favoriti: Tell Me What I Don’t Know & Really Doe &
Hell For It
Sun Ra - God Is More Than Love Can Ever Be
Spirituální jazz ve vší své kráse a zároveň za mě nejlepší
deska krále tohoto žánru. Ladies and gentleman, I introduce you to Sun Ra, the
astronaut of jazz. Kosmické symfonie se tu mísí s disharmonickým klavírem,
který je pro některé neúnosný, pro jiné skvostný. Nikdy jindy jsem z kakofonie
neměl takový zážitek jako tady. A zároveň tu na mě každá skladba působí
navzdory jisté spontánnosti dost promyšleně a složitě. Název neklame. Božská tahle
hudba rozhodně je. Otázka je, pro jaký druh božstva je určená, protože pro
tradiční křesťanství není dost vzletná ani dost zbožná a pro egyptské mytologie
je v ní zase příliš moc něhy. Dojme, rozhodí, zneklidní i uklidní. Na
ploše necelých čtyřiceti minut docela úspěch.
Favoriti: Magic City Blue & Blithe Spirit Dance (funguje
ale hlavně jako celek)
The Books - Thought For Food
Podivná zvuková koláž, která je někdy jen bizarní, ale dost
často je prostě a jednoduše nádherná. Hrozně špatně se o tom mluví, ale
poslouchá se to moc dobře. Což je nejspíš to nejlepší doporučení, jaké můžu
dát. Je to unikátní muzika - naprostý svéráz. A přesto zůstává lidská a dokonce
si to můžete pobrukovat. Představte si kytaru (trochu rozladěnou), housle, elektronické
prvky a do toho vhoďte neskutečné množství samplů, ať už instrumentálních, či dialogů z filmů.
A přesto to nejspíš nemáte správně.
Pokud vás hudba začíná unavovat a připadá vám pořád stejná, doporučuju si pro
osvěžení dát The Books. Zavede vás to do zajímavých koutů vašich myšlenek,
ověřeno za vás.
Favoriti: Enjoy Your Worries, You May Never Have Them Again
& Read Eat Sleep
Animal Collective - Spirit, They’ve Gone, Spirit They’ve Vanished
Představte si film o lesních vílách, které spolu žijí v krásném
stromovém domečku zářícím jako světluška. A pak si představte, že do toho domu
vtrhnou upíři a začnou páchat na světluškách genocidu, zatímco kousek dál od
nich o tom kontempluje vlk intelektuál. Tahle deska je soundtrack k tomu filmu.
Krásné zvonivé kytary a citlivé texty nakombené s televizním noisem a
notnou dávkou psychedeliky. Mňam.
Favoriti: Penny Dreadfuls & Chocolate Girl
Zdroje
Komentáře
Okomentovat