O poslední desce Iron & Wine

Dodnes si vzpomínám na to mlhavé podzimní ráno, kdy jsme se zachumlaní do peřin nořili hluboko do snění o krásných místech, na kterých jsme spolu byli, i o těch, kam se teprve vydáme. A tam někde za levým víčkem se skrývaly krajiny, které neexistují, ale v našich hlavách jsou tak opravdové, protože je tvoří lidé a pocity, které k nim chováme. A hudba Našich nekonečně konečných dnů naplňovala klidem prostory toho pokoje, který nás schovával před okolním světem. To Sam Beam, muž na kytaru hrající, jako anděl zpívající a za pseudonymem Iron & Wine stojící, umí ze všeho nejvíc. Vzbudit atmosféru klidu a času, který se zastavil. Jeho hudba tvoří místo, kde se dá schovat před shonem světa, který sice bez nás utíká dál, ale to nevadí. Teď a tady je bezpečný prostor, kde se můžu potápět ve vodách vlastních pocitů a najít způsob, jak to vlnami rozbouřené moře v sobě zklidnit.

Jestli by bylo nutné definovat unikátnost jeho nového alba, Beast Epic, jen pomocí pár slov, byl by to návrat k jednoduchosti. O tom, že méně je někdy více, nás přesvědčuje většina reklam na auta bez kufru a takřka všechny protiuprchlické strany, ale v případě hudby to kolikrát prostě platí a je tomu tak i u této desky. Na předposlední skladbě, Truest Stars We Know, stačí Samovi jen klidné vybrnkávání na akustickou kytaru a jeho přenádherný zpěv, doplněný občasným piánem a houslemi. Jesus and his trophy wives are praying for the suicide and the orphans. Výborně napsaný a napůl religiózní text pak zaručí, že o jeden z hudebních vrcholů tohoto roku je zde postaráno. Lidská těla zmáhaná vlastními touhami, které často vedou mnohem více k trápení, než ke štěstí. Láska jako sebedestrukce a slova jako zkratka k ní. Chyby, které děláme, jako schody vedoucí k pochopení sebe sama. Save us all from what we want, beautiful and beaten back to life.

Mě strhla svou sílou a působivostí hned ta první, úvodní. Claim Your Ghost je jedním z vrcholů desky, i když jí celou vlastně začíná. Poetický text plný ambivalentních vět, které si vyloženě žádají o interpretace toho, co vlastně znamenají, podkreslený hudbou natolik intenzivní, že na jakékoliv uvažování o významu slov zapomenete a necháte se jen unášet na kráse všech těch přenádherných tónů a zvuků. Our winter keeps running us down, We wake up with love hanging on. Já si z toho významy vylovil vlastní. O důležitosti těch smutných období v našich životech, kdy se zdá, že i ty nejkrásnější věci v životě jako jsou katalogy Ikea nebo dobrý falafel v sobě nesou nebetyčný smutek. Protože jak jinak bychom si pak vážili těch období šťastnějších, když by nebylo s čím srovnávat. 

O tom, že nacházet ve smutku krásu se vyplatí, je vlastně celá deska. Jako připomínka, že i melancholie má v životě svůj smysl, se tenhle hudební zážitek dere skladbu po skladbě do vašich uší a vám je krásně, klidně. Hledat ve svých vzpomínkách situace, které přesně sedí na hudbu, co vám vyhrává, nebylo nikdy příjemnější.

Když bych měl najít přídavné jméno, které vystihne celých těch třicet pět minut, co poslech Beast Epic trvá, bylo by to lidské. Všechna ta dlouhá podzimní odpoledne strávená s partnerem převalováním se na posteli dostávají svou zvukovou podobu. Stejně tak jako ty dlouhé procházky mezi napadaným listím a smutně vypadajícími stromy s myšlenkami na to, co vlastně všechno přinese budoucnost. Thomas County Law je na první poslech o všem. Hned na poslech druhý se zase může zdát, že je vlastně tím pádem o ničem. Ale když dáte té skladbě čas, sama ve vaší hlavě přinese význam, ten pro vás unikátní. There's nowhere safe to bury all the time I've killed. To tady ostatně platí pro většinu písní. Co jste jim ochotni dát vy, to vám vrátí dvakrát tolik. I may say I don't belong here, but I know I do. O hledání svého místa na světě. A o tom, že je to občas tam, kde bychom to vůbec nečekali. 

Největší síla poslední desky Sama Beama pak ale tkví především v melodičnosti a v kráse samotné hudby. Instrumentální aranže neměl nikdy takhle přístupné běžnému posluchači, což v tomhle případě vůbec není špatně. Díky malým detailům a subtilním zvukům, kterých si povšimne jen pozorný posluchač, totiž baví i náročnější publikum, které si holduje v opakovaných hudebních seancích, kdy je možné neustále objevovat s každým dalším spuštěním něco nového. Ať už v oblasti hudby nebo slov. Rozmanitost textů se pak pohybuje na dvou pólech. Tím prvním je láska a vztahy a tím druhým biblické úvahy o Bohu. Ke křesťanské hudbě mají ale daleko. Mnohem spíše jsou univerzálními úvahami o životě, které zvažují Boha jako jednu z odpovědí. Sam tu ale především otázky klade, než že by na ně odpovídal.

A na každém z nás pak zbývá si ty odpovědi najít.